Literatura

Tragédie

P R O L O G

Autor

Jednoho rána před třemi lety
koupil jsem u stánku časopis "Květy".

Četl jsem pečlivě dočista celičký,
jak velké články, tak malé zprávičky.

Bylo tam o muži, který byl odsouzen
za to, že odcizil v krámě pár věcí jen.
A také o strastech ženušky jeho,
trpící vězněním manžela svého.

Když večer usnul jsem, zdál se mi živý sen;
byl také o muži, který byl odsouzen.
A byl tak skutečný, že mohl klidně
osudem něčím být. Dopadl bídně.

Pak jsem ho vyprávěl dvěma svým známým
a oni svěřili mně se s tím samým.
Prý i jim oběma ty sny se zdály.
Některým výjevům jsme se pak smáli.

Příběh jsem sepsal, a tak stále žije.
Není však veselý - spíš tragédie...

* * *

Muž

Já na bráchu, brácha na mě,
voba jsme ve stejný jámě.
Prej sme trochu kradli v krámě;
ať si kecaj, pro mě za mě.

Žena

Týdny trávíš ve vězení
a mně hasne u vaření.

Vypravěč

Chtěla vařit koleno,
nemá ani poleno.

Lesník (vložená reklama)

Kdokoli by chtěl,
topivo by měl.
Prodáme vám dřevo,
starče, mladče, děvo.
Zkrátka komukoli
dopraví naši voli.

Žena

Díky, nemám zájem!

Vypravěč

Vždyť neplatí ani nájem.

Žena

Od sousedky půjčím si kolesa,
sama se vypravím do lesa.

Lesník

Když dost peněz nemáte,
co tady v lese děláte?

Vypravěč

Houštím cosi šelestí.

Neznámý pocestný

Vždyť přišla jenom na klestí.

Vypravěč

Z houští se poutník vyklestí
a spor přechází do pěstí.

* * *

Žena

Jen ať to dříví neztratím!
Radši se tiše vytratím.
(povzdech)
Nějaký poutník cizí!

Vypravěč

A tak raději zmizí.

Zatímco z lesa utíká,
poutník se s lesníkem potýká.

Žena:

Nohy mám zdrásané do krve.

Vypravěč

Zastaví se však teprve
na samém okraji lesa.
A nad svým úlovkem plesá.

Žena

Dlouho budu topit moci,
zase budou krásné noci.
I když zase ne tak moc.
Neboť prázdná každá noc,
dokud muž je ve vězení,
smutno bývá po setmění.

Vypravěč

Úvahám se oddává.
Poutník zatím nadává.

Při tlučení lesníka
noha se mu z kotníka
bolestivě vyvrkla,
jak hlava lesníka ucukla.

Tak ho za to ještě chvíli tloukl
a potom raději z lesa foukl.

Žena zatím na kraji meze
v úvahách dále a dále leze.

Žena

Jak s ním bývalo veselo,
ó, jak se mělo mé tělo.

Opilý starý vesničan

Osobo!

Žena

Jó, to bývaly večery
před narozením mé dcery.

Opilý starý vesničan

Tak osobo!

Žena

Ale celkem i po něm.
Ó, jakým býval koněm!

Opilý starý vesničan

Tak sakra osobo!
Má drahá světa chudobo.

Už pět minut tu do vás hrčím,
říkám si, že do vás strčím.
Ale zas abych vás nevylekal.
A tak jsem raději chvíli čekal.

Žena

Vy jste mě teda vyplašil.
Kudypak jste sem přikvačil?

Opilý starý vesničan

Ále, to nestojí za to.
Kampak míříte, zlato?

Vypravěč

Páchne jako piva mísa
a tělem se k ženě lísá.

Žena

Sedím si tu na pažitě,

Vypravěč

odpovídá žena hbitě,
i když trochu rozpačitě.
Vesničan se tváří lítě.

Nové v křoví praskání
situaci zachrání.

Pocestný

Co tu ženu otravuješ,
plány svoje slizké kuješ,
kdo ví, co si představuješ
a na co se připravuješ!

Přestaň ty své plány kout,
koukej odtud vypadnout.

Vypravěč

Pryč utíká vesničan,
postrašil ho onen pán.

Pěkně se teď bojí,
jak tam ten pán stojí.

Opilý starý vesničan
(pro sebe)

Radostně jsem si výskal,
myslel jsem, že jsem ji získal.
Zase z toho hovno bylo.
Prostě se to nezdařilo.

Vesničanka s kosou

Leží, leží v trávě
leží si tam hrábě.

Vypravěč

Vesničan tomu nevěří,
než ho do hlavy udeří.

Vesničanka

Sama jsem je nastražila,
na muže past připravila.
Neposekal obilí
a je zase opilý.

* * *

Vypravěč

Žena zatím děkuje pocestnému,
pomalu ze sebe shazuje trému.

Pocestný

Času plno, paní, mám,
doprovodím vás až k vám.

Vypravěč

I se dřevem jí pomůže.
Dovnitř však zatím s ní nemůže.

Žena

Nesmíš se mnou dále jít,
nemůžeš mě navštívit.

Vypravěč

Sama dveřmi prochází,
s pocestným se rozchází.

Přitom ale tuší,
jak mu srdce buší,
stejně jako její.
Děti se kdesi smějí.

A tak žena z okna mává,
znamení pocestnému dává.

Žena

Teď sice pryč už musíš jít,
večer však můžeš mě navštívit.

Vypravěč

Pocestný se na ni usmívá.
Ale zatím se nestmívá.

* * *

Vypravěč

Žena dětem uvaří.
Pocestný čas nemaří,
není to pocestný hloupý,
vše, co je potřeba, koupí.

Pocestný

Láhev vína, květinu,
pak si lehnu do stínu.

Vypravěč

Žena na večer čeká.

Žena

Jak je ta postel měkká.
Dlouhé, předlouhé čekání.
Ty děti ale zaclání!

Vypravěč

Ví, že večer zhřeší,
přesto se však těší.

* * *

Pocestný zatím pod stromem leží.
I jemu čas dost pomalu běží.

Pocestný

Ó, kéž by už večer byl,
abych zase jednou žil!

Kdysi jsem velké plány měl,
věrný být jedné ženě chtěl.
Jenomže ona nechtěla.
Jak snadno se všechno podělá!

Vypravěč

Nešťastné dětství za sebou má,
těžko se na všechno vzpomíná.

Pocestný

V nemoci, v bídě těžko je žít.
Nedivím se otci, že začal pít.

Přehnal to ale, byť jenom trochu.
Ještě s pár kámoši skončil pak v lochu.

Matka přec vzteklá tolik být neměla,
vždyť mohla tušit, co otec udělá.

Dům jsme neměli, tak aspoň ve vzteku
zřídila maminka veřejnou paseku.

* * *

VÝJEV DUCHŮ

Duch - matka

Tvůj otec pořádně nikdy nic nedělal,
vždy jenom tu a tam pár zlatejch vydělal.
Teď se já postarám o naši rodinu.
Každý můj zákazník dostane hodinu.

A když si připlatí, třeba i více.
Mně přece dýchání pročistí plíce.

Duch - otec

Vidíš synu, vidíš.
Chléb si z huby urvu,
abych tebe uživil.
A tvou matku. Kurvu!
Též se za ní stydíš?

Pocestný - dítě

Ano, tatínku, stydím.
Bledě to s rodinou vidím.
Myslíš, že matku vypeču,
když teď z domova uteču?

Duch - otec

Porušit staré zvyklosti?
Nedělej, synu, blbosti.

Pravda, velmi mě mrzí,
že jsem byl někdy k ní drzý.
Kde se v ní síla však bere,
že mě, ale takhle, sere?

Touhou po pomstě hynu.
Něco ti poradím, synu.
Večer, jen co se zešeří,
vykraď se tiše ze dveří.
Já mám totiž překvapení.
Já uteču ze vězení.

Vypravěč

Smutný byl ale další den,
otec na útěku zastřelen.

Matka se o všem dozvěděla
a vzteky úplně oněměla.
Všechno pak vyřešil její přítel,
který si říkával Zorro-mstitel.

Pocestný

Přesto, že ovce žádný neměl,
slepice, ani kozy,
jen co večerní obzor ztemněl,
vydělal peněz dva vozy.

říkali o něm, že je pasák.
Já si však říkal: pěknej prasák.

Byl jsem v té době ještě dítě,
vrhl se na mě přesto lítě.
Snad jsem ho něčím urazil,
neb' dveře se mnou vyrazil.

A tak jsem chodil po světě sám.
Takové vzpomínky na dětství mám.

* * *

Vypravěč

Na pasece opodál
opilý vesničan ze mdlob vstal.

Vesničanka

Ty starý prašivý dědku!
Copak's mi přinesl k snědku?
Zas honíš nějakou tetku,
ty hnusnej prašivej zmetku!

Vypravěč

Vesničan očima koulí
pod čelem plným boulí.

Vesničan

Dostal jsem do hlavy
násadou hrábí,
teď mi tu nadávaj
dvě starý baby!

Vesničanka

Já jsem tvoje žena,
zatím nezkažená.
A jsem jenom jedna.
To ta tvoje bedna!
Když se trochu napiješ,
myslíš, že si užiješ.
Všechno dvakrát vidíš.
Doufám, že se stydíš!

Vypravěč

Lesníkovo kašlání
hádce blízké zabrání.

Lesník

Dobrý den, babko, s kosou i s dědou.
Mé cesty klikaté k vám mě sem vedou.
Neviděli jste jít tudy ženu?
Abyste věděli, za ní se ženu.
Kradla mi dřevo, kradla mi v lese.
Možná, že pocestný ten lup jí nese.

Vypravěč

Vesničan šanci svou cítí
vydělat nějaké pití.

Vesničan

Co mi za radu dáte?

Lesník

Na co, dědo, chuť máte?

Vypravěč

Vesničan se slzou na krajíčku
objedná si spišskou borovičku.

Radost ho taková zachvátí,
že z ní div lesníka nezmlátí.

Vesničan

Ta žena šla tudy!

Lesník

Nekáže mi bludy?

Vesničanka

I když mnoho nevidí,
výjimečně pravdu dí.

Lesník

Tak vám tedy díky vřelé.
(pro sebe)
A teď táhněte do prdele!

Vypravěč

Pocestný zatím o kousek dále
hodnotí život svůj stále a stále.

Neví, že jeho poslední hodina
přicházet blíže a blíže začíná.

* * *

Pocestný

Po světě sám jsem se potloukal,
tu a tam něco vydělal.
Jen jednu dívku jsem miloval.

Vypravěč

Osud se nad ní však smiloval,
za jiného se vdala.

Pocestný

Proč jen si řezníka vzala?
Což jsem jí nebyl dobrý dost?
Snad trochu hubený, kůže a kost.
Jenže to všechno spravil čas,
narostly mi svaly, zmužněl mi hlas.

Navěky ten sňatek rozdělil nás.
Až nyní dost vám šanci zas.

* * *

Vypravěč

Mezitím stromoví příběh se dovídá,
protože lesník si pro sebe povídá.

Lesník

Že mi krást dřevo budete, myslíte?
Že vám to neprojde, brzy se dovíte.
Vezmu vám dům, šaty i obutí,
pokutu budete splácet až do smrti.

Vypravěč

Stromoví opodál tiše si šeptá.

Topol 1

Proč je tak naštvaný?

Vypravěč

topol se zeptá.

Topol 2

Nějaká žena, peníze nenesa *),
přišla si dříví nasbírat do lesa.

*) Užití nesprávného tvaru přechodníku "nenesa" je vědomé a ryze záměrné. Vždyť uvažte sami, jak by zněl rým "nenesouc - do lesa"!

Topol 3

Nějaký pocestný prý ji tam bránil.

Topol 2

Lesníka přitom bolestivě zranil.

Topol 1

Co myslíte, že udělá?

Jasan

Myslím, že je oba oddělá.

Borovice

Tak krutý snad zase nebude,
co myslíš, příteli osude?

Vypravěč

I v této chvíli, tak jako dosud,
neřekne ni slovo jediné osud.

Jasan

Myslíš, že bude osud tak hloupý,
že už teď do toho příběhu vstoupí?

Borovice stará shnilá,
všechno by jsi vyžvanila!

Jabloň

Ale, no tak, tiše, děti!
Jak má strom ku klidu spěti?

Jasan

Ty bys měla oněměti!

Jabloň

Chci vám příběh vyprávěti
nádherný a láskyplný,
skví se city bez poskvrny.

Jasan

Kéž by jednou konečně už
přišel tě pokácet nějaký muž.

Borovice

Ty tvoje příběhy s kosem a bézou
už nám všem krkem silně lezou.

Bezinka

Zaslechla někde jsem svoje tu jméno.
Nebylo neprávem snad očerněno?

Topol 1

Zalez, bézo, neruš nás.
Mezi stromy nemáš hlas.

Topol 3

Vždyť jsi jen keř, co smůlu nosí.

Jasan

Tak přestaň fňukat a jdi si hrát s kosy.

* * *

Vypravěč

A tak se stromy přou a škádlí.
Na ženu zatím výčitky padly.

Žena

Muži jsem vždycky věrná byla,
nikdy jsem jeho nezradila.

Teda, až na pár vyjímek.
Ale teď nechám vzpomínek.

To máme krásné počasí.

Proč se dal zavřít do basy?
Samotinkou mě tady nechal.
Hovado, blbec, kretén, fekál!

Od chvíle té mám dnes šanci první.
Tak si, můj mužíčku, nohou trhni!
Konečně něco zas užiju,
až toho chlapa opiju.

Pocestný

A nyní mnoho času mám
vymyslet, co večer udělám.

Trochu tu ženskou opiju,
a pak si, doufám, užiju.

Trochu se taky napiju.
Jen doufám, že se nezbliju.

* * *

Vypravěč

Lesník se noří do křoví.
Stromy jsou z toho hotový.

Borovice

Koukej, jak lesník se s bézou pere.

Buk

To ho to asi pěkně sere.

Vypravěč

Lesník vskutku silně se třese,
že je to slyšet až v jeho lese.
Buk ale něčeho všimnout si stačil.

Buk

Ten lesník vypadá, jako by tlačil.

Borovice

Nejprve zrudnul a teď zas zbělal.

Jasan

Vypadá, přátelé, jako by dělal.

Vypravěč

Za chvíli lesník si kalhoty natáhl.
Zatím smrad šílený paseku ovládl.

Bezinka

Já ráda úvahám občas se oddávám.
(uznale)
Pokud jde o lejno, lesníka uznávám!
Musí se přiznat, že není mu rovno.

Sbor stromů

Bezinko, prosíme, přikrej to hovno!

Bezinka

To by se vám tak hodilo.
Dosud vám listí mé vadilo,
teď byste chtěli je zneužít.
K tomu se nenechám přemluvit.

* * *

Vypravěč

Nálada stromoví postupně upadá,
jak jejich koruny ta vůně ovládá.

Lesník zatím spokojeně
zamířil si přímo k ženě.
Už jen pár mil ho od vsi dělí.
Na svoji pomstu se klepe celý.

Cestu mu překříží starosta s chotí.
Rozhovor s nimi ho trochu zpotí.

Lesník

No, pane starosto, jakpak se vede?
Váš nový auťáček dost pěkně jede.

Starosta

Vede se, lesníku, stále nám skvěle.

Vypravěč

Manželka vedle něj čumí jak tele.

Starosta

Úplatky daly mi na barák nový.
Jen ať má manželka o tom vám poví.

Starostová

Miláčku, moc pěkně všechno jsi řekl.

Vypravěč

Jejího přízvuku lesník se lekl.

Starosta

Tuhletu ženu jsem dovezl z Francie.
(k lesníkovi)
Bývá s ní veselo, zvlášť, když se napije.
Tak, pane lesníku, pěkně mi střezte les.
(k manželce)
A ty pojď, drahoušku, tamhle je pěkná mez.

* * *

Vypravěč

Starosta s manželkou ke křoví míří,
lesníku vše možné v hlavě teď hýří.

Lesník

Ten musí významné někde mít brachy.
Jak jinak získal by takový prachy?
Krmí se stále jen masíčkem skopovým.

Sakra, vždyť já nechal to hovno pod křovím,
přesně tam, kam tenhle páreček spěje.
Nevadí, třeba se občas i meje.

Vypravěč

Slunce se pomalu k obzoru sklání.

Lesník

Čisticí prostředek odečte z daní.

Vypravěč

Sluníčko k obzoru pomalu klesá.

Starosta

(výkřik)
Co dělá to hovno uprostřed lesa?
Zničil jsem si svoje oblečení!

* * *

Pocestný

Už jenom pár minut do setmění!

Obzor už pomalu rudne krví.
Jestli mi večer dnes někdo zmrví,
pěkně mu hubu nabiju.
Nebo ho rovnou zabiju!

Vypravěč

Myšlenka tato ho u srdce hřeje.
Vidíte, vidíte, kam ten svět spěje.

Pocestný

Do prdele! Mraveniště.
A navíc jsem chytil klíště.
Plný zuby mám přírody.
Šup, honem rychle do vody!

Vypravěč

Potok ho před hejnem mravenců chrání.
Brzy však mnohem hůře se zraní.

* * *

Lesník

Vesnice je blíž a blíž,
v chvilce dorazím tam již.

A tady kousek na rozcestí
hospoda stojí "U dvou pěstí".
Snad by to tolik nevadilo,
kdyby mě pivko ochladilo.

Vypravěč

Znáte to ale, jak to tak chodí.
I druhé, třetí do sebe hodí,
ani před čtvrtým nezadrží.
Aspoň se ale trochu zdrží.

* * *

Pocestný zatím z vody se drápe.

Pocestný

Před chvílí jasno, a nyní krápe.
Co si to počasí dělá?

Vypravěč

To je otázka smělá.
Sem sice vůbec nezapadá,
vysvětlení si však přesto žádá.

Borovice

Tohle mě prostě ničí.
Jak ti hasiči cvičí!

Jsou to takoví muži silní
a zdají se být neomylní.

Jasan

Vskutku, ó vskutku jsou velmi zdatní.

Vypravěč

Po pravdě řečeno, budou prd platní,
až za půl hodinky hájovna shoří.
Zatím však cvičením pilně se moří.

Pocestný

Blázniví hasiči cvičí a cvičí,
pumpují vodu, až hadice syčí.
Kde je jich potřeba, tam nejsou stejně.

Krucinál, kdo se tu vyválel v lejně?

Jasan

Není to, přátelé, pocestný týž,
o němž jsem zaslechl cosi dnes již?

Borovice

Ve směru k vesnici skutečně míří
a nutno doznat, že radostí hýří.

Topol 1

To ale lesník před ním tam dorazí!

Jasan

Lesník? Ten jistě se v hospodě zarazí.
Pár pivek hrdlem mu ve chvilce proteče.
říkám, že dnes večer ve vsi krev poteče!

Borovice

Myslím, že vidíš to zbytečně černě.
Pravdu máš ale, že bude tam perně.

Vypravěč

Jabloň zas svoji modlitbu pěje.

* * *

Pocestný k rozcestí tou dobou spěje.

Pocestný

Vesnice už je na dohled.
Dám jedno pivko, to je hned.

Vypravěč

Náhoda ovšem tomu chtěla,
že žena starosty zrovna kol jela.
Vozidlo svoje zastavila
a pocestného oslovila.

Starostová

Nemíříš do vsi, švarný hochu?
Nasedni. Ušetřím cesty ti trochu.

Vypravěč

Tak, jak je hloupá, je také smělá.
Již nyní na něj zálusk si dělá.
Pocestný svezením nepohrdne.
Při její nabídce hned však zrudne.

Pocestný

Promiňte, dnes večer něco už mám.
Zastavte tamhle, co stojí ten krám.

Starostová

Jen počkej, hošínku, ty budeš litovat.
Do svého vězení nechám tě přikovat.
Už teď se vidím, jak tě tam mučím.
To budeš křičet, za to ti ručím.

Vypravěč

Pocestný nedává na její rady.
Je velmi rozrušen. Večer je tady.

* * *

Lesník se zatím z hospůdky potácí,
ze strany na stranu s hlukem se kymácí.

O zlatku o dvě ho žádají žebráci.
Sprostě se oboří:

Lesník

Táhněte, somráci!
Myslíte, že já vám peníze dám?
Uvidím, dnes večer snad vydělám.

Vypravěč

K vesnici se zadívá.
Šibalsky se usmívá.

Vykročí kupředu rázným krokem,
překážky míjí doslova skokem.

Tu a tam sice trošičku zahne,
tu a tam, pravdaže, škarpa ho vtáhne,
cíl jeho cesty je ale jasný.
Chystá se narušit ten večer krásný.

* * *

Žena

Pohádka skončila, jděte už spáti.

Děti

Ještě tu další přečti nám, máti!

Žena

Ne, ne, ne, jděte spát, rychle spát jděte.

Hoch

Proč ten drak princezně hlavu tak plete?

Děvče

Neboj se, princ ji zas vysvobodí.
Tak to v pohádkách vždycky chodí.

Žena

Možná, že v životě někdy také.
Stanou se příhody ledajaké.

Vypravěč

Přemýšlí, co asi večer se stane,
vzpomíná, po líci slza jí skane,
otře ji a děti naposled políbí,
koláč a mléko jim na ráno přislíbí.

Žena

Spinkejte tvrdě a celou noc,
maminka práce má ještě moc.

Vypravěč

Zavírá dveře s těmito slovy
a láhev vína zpod stolu loví.

Hoch

Nám se chce čůrat, mami.

Žena

To snad zvládnete sami.

Vypravěč

Nutno jest doznat, že není líná,
radši zas uklidí tu láhev vína.

Žena

A teď ať oba už ve chvilce spíte,
nebo se rozzlobím, však vy to víte.

Vypravěč

A děti v obavě z prdele nabité
spí ve svých postýlkách zcela jak zabité.

Nebo to v tu chvíli alespoň dělají,
poslouchat za dveřmi hodlají potají.

Žena však, že spí už opravdu, věří.
Otvírá, pohlíží ven do tmy z dveří.

Žena

Na tohle jsem se tak těšila!

Vypravěč

Trochu se na to napila.

Žena

Sakra, proč země tolik se houpe?
A proč má dvě hlavy to děvče hloupé?
Radši si sednu a čekat budu.

Vypravěč

A tak se klátí a chytá sudu.

* * *

Pocestný

Tak už jsem tady, má drahá dámo!

Vypravěč

Děti za dveřmi s údivem:

Děti

Mámo!

Vypravěč

Žena si však toho povzdechu nevšimne.
Těší se na večer v radosti upřímné.
Pocestný zatím do domku vstoupil.

Pocestný

Něco jsem, miláčku, pro tebe koupil.

Vypravěč

Květinu podává ženě
a kouká překvapeně.

Pocestný

A proč je u stolu jen jedna židle?
A proč hned vedle visí ty vidle?

Žena

Dvě židle u stolu jsou vedle sebe,
a ty jsou, miláčku, pro mě a tebe.

Máš pravdu ovšem, podivné to je,
že i ty vidle visí tam dvoje!

Možná, že, drahý můj, chyba to byla,
že jsem už doteďka to víno pila.
Trochu se mi z toho motá hlava
a i můj žaludek najevo dává,
že jsem to trochu přehnala asi.

* * *

Vypravěč

Hasiči tou dobou hájovnu hasí,
jenom tak, abyste přehled měli,
v tu chvíli hoří už přízemek celý.

* * *

Pocestný

Nevadí, i já jsem přinesl lahvinku.

Vypravěč

S údivem dětičky sledují maminku.

Pocestný

Napij se, drahoušku, tohle tě zvedne.

Vypravěč

Žena se napije, na klín mu sedne.

Úvodní krize je překonána.
V tu chvíli ale ozve se rána,
jak lesník opilý marně se snaží
vylézti o schůdek až na zápraží.

Žena

Počkej teď chviličku. Co tohle bylo?
Jak kdyby na práh nám spadlo sto kilo!

Pocestný

To se ti, miláčku, asi jen zdálo.
Co by se, teď v noci, asi tu stalo?

Vypravěč

Ženě však klidu se nedostává.
Odendá ruce mu a prudce vstává.
Rychle se žene ke dveřím.

Žena

Radši si všechno ověřím.

Vypravěč

Za kliku bere a dveře otvírá.
Netuší, že se o ně lesník opírá.

A tak pan lesník do domu vpadne.
Vstává, však nejsou to pohyby ladné.

Ubohá žena kvapně couvá,
štve ji však, že se nepřezouvá.

Žena

Zuj si své boty, ty jedno prase!
Copak mám vytírat po tobě zase?

Vypravěč

Lesník však pokynu jejího nedbá.
Z úst jeho naopak line se kletba.

Pocestný o hosty nestojí,
proto se do hádky zapojí.

Pocestný

Neslyšíš, co ti říká ta paní?
Myslíš snad, že jenom naprázdno žvaní?
Koukej si ty svý boty zout,
anebo ihned vypadnout.

Vypravěč

Toť jeho slovo oblíbené,
v tu chvíli ovšem nepříliš cenné,
neb lesník na něj kašle.
Jen pohled zlobný zašle.

Lesník

Co to tu ten chlap vyvádí?
Ženská manžela podvádí
a dřevo v lese krade.
A ty ji bráníš, smrade?

Pocestný

Z čeho tu ženu osočuješ?
Co si to vůbec dovoluješ?
Počkej, jak já tě zrubu.

Lesník

Měl by jsi držet hubu!

Za tebou, pocestný, tu dálku nejdu.
Klidně i nějakou nevěru přejdu.
Já chci jen peníze za svoje dřevo.
Tak dáte mi, mladá švarná děvo?

Žena

Já bych vám, lesníku, ráda dala.
Myslíte, že bych vám za to stála?

Pocestný

O čem se to tu bavíte?

Lesník

O penězích, ty prevíte!

Pocestný

Jak se to vezme, ano i ne.
Mně se to téma teď zdálo jiné.
Ona by peníze ráda vám dala,
však nemá, lesníku, kde by je vzala.
Tak ona jistě to myslela.
Dejte ty pracky jí od těla!

Lesník

Co ty mě, somráku, přes ruce mlátíš?

Pocestný

Tuhletu nadávku dost draze splatíš.

Lesník

To bych chtěl vidět, ty prevíte.

Pocestný

Však brzy to taky uzříte.

Vypravěč

A jak to říká, odsouvá židle,
ze stěny za sebou strhává vidle.

Pocestný

Koukej ta slova svá na místě odvolat,
jinak jich do smrti své budeš litovat,
což příliš dlouho už nebude.

Žena

Takhle to, pánové, nepude.
Pověs, můj příteli, ty vidle zpátky,
vy, pane lesníku, jděte ven vrátky.
Takhle se přece jednati nedá.

Vypravěč

Strachy je ale celá bledá.

Pocestný

Tohle je náš spor, tak nekecej do toho,
lesník to odvolá a bude hotovo.

Lesník

To teda hotovo nebude dlouho,
hromádko hoven, ty stará strouho.

Pocestný

Ještě řekni slovo a střeva tvoje
ponesu na vidlích jak kousek hnoje.

Lesník

Cha, už se strachy úplně třesu
a celý posraný utíkám k lesu.
Co to tu žvástáš, ty měkkouši,
špinavej, toulavej lemrouši?

* * *

Vypravěč

Připomeňme, že zatímco tvoří
peprné nadávky svoje,
hájovna v lese mu stále hoří,
už jenom ruina to je.

To sice on vůbec netuší,
přesto však v tuto chvíli
srdce se v těle mu rozbuší,
neboť se k bitce chýlí.

V domečku malém v přízemí
poutník se rozbíhá s vidlemi.
Lesník je jeho obětí.
Hrozné divadlo pro děti!

Žena

Přestaňte, tohleto vůbec jsem nechtěla.
Vždyť jeden z vás tu druhého oddělá.
Co jen já všechno zkusím!

Lesník

Bránit se přeci musím.

Vypravěč

Brokovnici svou dvourannou vytáhne
a mezi oči tuláka zasáhne.

Žena

Co jsi to, lesníku, udělal?
Vždyť jsi ho dočista oddělal.
Stala se vražda, a u mě doma,
to zase svedou na ňákýho Róma.

Ne, já to ohlásím a Rómy ochráním.

Lesník

Přestaň, ty hysterko, mrtvolu odstraním.
Kam by jsi chodila, vždyť je noc?

Žena

Kamkoli, prostě pro pomoc.

Vypravěč

Otvírá dveře, opravdu odchází.
Tak druhá patrona hlavu jí prorazí.

Lesník se po tom všem nervově zhroutí.
Lehne si do rohu, divně se zkroutí.
To ještě neví, chuděrka bledá,
že mu dům shořel a polda ho hledá.

A děti, chudáci, pro ty to je zlý sen.
Bojí se naštěstí z pokoje vylézt ven.

Rázem vše ztichne, jen budík tiká.
A párek sirotků v pokoji vzlyká.

* * *

Krajina do tmy je ponořena,
v hájovně doutnají zbytky sena.
A malé tůňky podél cest
pokryly odrazy stovek hvězd.

Jen občas větříček do noci zaduje,
tu a tam obláček oblohu přepluje,
třpytivé hvězdičky na chvilku zakryje
anebo pes někde na měsíc zavyje.

A noční zvířata na lov se vydala,
když předtím den celý v noře se prospala.

Plíží se tiše krajem jak přízraky,
na stopkách oči, při zemi čumáky,
ve střehu tlapky, napnuté slechy,
na tlapkách drápky a v kožichu blechy.

Pak v pravý okamžik vyrazí k boji.
K doupěti dovlečou oběť si svoji.

* * *

O chvíli později na nebi z východu
blednutí ukončí ty stovky závodů,
útoků, útěků, výher i strachu.
Země se probouzí v paprscích nachu.

Poslední hvězdičky ztrácí svůj jas,
s východem slunce je pryč noční čas.

* * *

Jabloň

Dobré jitro, slunce jasné.
Dnes je ale ráno krásné.

Jasan

Ať to světlo někdo zhasne!

Jabloň

Zdravé je vstávání časné.
Jenom pohleďte na to nebe.

Borovice

Ta rosa dneska pěkně zebe.

Topol 1

Taky ti vadí rosa?

Topol 2

Je pod ní pěkná kosa.
Vždyť máme podzim, a ne leden.

Jabloň

Budu vám vyprávět příběh jeden...

Jasan

Táhni už někam s příběhy svými
hloupými.

Jabloň

Ale poučnými!

Jasan

Mě by spíš zajímalo, jak večer ve vsi
s hajným a s ženou to dopadlo,
jak dlouho navzájem jen pili krev si
a jaké pak přišlo divadlo.

Topol 3

Hajnému chalupa celá prý shořela.

Jasan

Až se to dozví, tak se zas podělá!

Borovice

Jó, jako včera. To byla zábava!

Topol 2

Myslím, že starosta furt ještě nadává.

Topol 1

Aspoň si příště rozmyslí lépe,
až bude zas na to náladu mít,
použít pořádně své oči slepé,
než bude na mezi souložit.

Borovice

A co ta žena a přítel její?
Jakpak to s nimi dopadlo?

Jasan

(se smíchem)
Myslím, že ještě teď někde blejí
jak otevřené propadlo.

Jabloň

Jen nechte legrace, děti moje.

Topol 1

Jabloni bláznivá zase! Co je?

Jabloň

Dvě rány v noci jsem slyšela.

Jasan

Já říkal, že oba oddělá
opilý lesník v rozčilení.

Borovice

(zděšeně)
Ale... to snad ani pravda není.

Vypravěč

Zděšení ovládlo každý strom,
vždyť je to zpráva jako hrom.

Najednou namísto hlučného smíchu
svírá se celý les v bázlivém tichu.

* * *

Jen kousek odtud pan lesník vstává,
z šoku se pomalu vzpamatovává.

Lesník

Ač nevím přesně, co se tu dělo,
vidím, že bezvládné leží tu tělo
a támhle u dveří druhé
taky je dočista tuhé.

Stačí jen letmý pohled vrhnout
a je mi jasné, že bych měl zdrhnout.

* * *

Vypravěč

O kousek dále dole ve vsi
polda si otvírá colu-pepsi.
Celou noc lesníka najít se snaží,
ač vůbec neví, jak včera byl v ráži.

Policista

Chci jenom lesníka seznámit
s tím, jak dopadl jeho byt.
Celou noc najít ho nemohu.

* * *

Lesník

Šlápnul jsem něčemu na nohu!

Vypravěč

Lesníka vizáž se jeví dost ubohou,
chudinka ani se nedrží na nohou.
Okolo komína hromadou sazí
po čtyřech s povzdechy k dveřím se plazí.

Hromady dřeva přitom si všimne.
Lituje ženy neupřímné.
Myslí si totiž, že peníze kryla,
schované na víno, co včera pila.

Lesník

Ten večer včerejší málo se zdařil.
Pocestný bláznivý mou šanci zmařil
vydělat peníze poctivě zpátky.
I jeden pitomec nadělá zmatky.

Já myslel, že dneska budu chrochtat blahem.
Namísto toho jsem nejspíš dvojnásobným vrahem.

* * *

Vypravěč

Polda se na všechno skepticky dívá.

Policista

Už jenom pár chalup nahoře zbývá.
Těžko už lesníka najdu.
Zkusím snad tuhletu chajdu.

Vypravěč

Vylézá po schodech, na dveře klepe.
Blíží se divadlo velkolepé.
Mezi odrazy od kapek rosy
zahlédl totiž přeci jen cosi.

Pár chalup napravo zavrzly dveře,
shrbená postava z nich ven se béře.

V rychlosti rozmyslu polda je králem.
Přeskočí zábradlí, zlomí si málem
ruce i nohy - dopadl tvrdě
a navíc dlouho bude smrdět.
Keř růží tak krásně upravený
byl totiž nedávno pohnojený.

Poldové jsou ovšem svědomití,
takže je nezbrzdí trocha kvítí.
A proto rychle vzhůru běží.

* * *

Pan lesník zatím na prahu leží.
Bolestný z hrdla mu dere se kašel.

Policista

To jsem rád, lesníku, že jsem vás našel.

Celou noc hledám vás, říkám si, kde jste.
Teď jsem vás zahlédl - jste to vy, nejste?
Váš vzhled je, lesníku, opravdu ubohý.

Lesník

Nemáte něco, co zvedne mě na nohy?

Vypravěč

Policajt otázku úplně přejde.

Lesník

Nedělej, že jsi mě neslyšel, šmejde.

Policista

Koukám, že všechno už moc dobře víte.
řeknu vám, sprostotou nic nespravíte.
I mně je líto, co se tam stalo.
Docela chápu, jak vás to vzalo.

Lesník

Kde tam? Jak to myslíte?

Policista

Vy to snad ještě nevíte?
Co vás tedy tak sebralo?

Lesník

To, co se tady událo.
Ale já opravdu nemohu za to.

Policista

Já jdu vám říci, co s tou vaší chatou.

Lesník

Co, s jakou chatou noviny nesete?

Policista

Přidržet něčeho muset se budete.

Lesník

Copak ta zpráva tolik mě oddělá?

Policista

Jo, pane lesníku. Hájenka shořela.

Lesník

To není možné!

Vypravěč

s brekem se hroutí.
A znova na prahu v křečích se kroutí.

* * *

Policajt popojde, ruku mu podá.
Ohne se, na chvíli v zádech ho bodá.
Všimne si ovšem loužičky krve.

Policista

Co jste to lesníku, povídal prve?
Co že se to tady v noční tmě dělo?
To by se prošetřit pečlivě mělo!

Vypravěč

Nahlédne dovnitř a mrtvoly vidí.

Policista

Tuším, že došlo tu k vraždě dvou lidí.
Asi mi, lesníku, ten příběh dlužíte.

Lesník

Já za to nemohu, to brzy zjistíte.
Ta žena kradla mi dřevo v mém lese.

Vypravěč

Mnoho stop bolesti jeho hlas nese.

Lesník

Já dluhy jenom jsem přišel své vymáhat.
Pocestný ovšem se rozhod' jí pomáhat.
Sprostě mi nadával, pak sundal vidle,
co byly na stěně, hned vedle židle.

Nechtěl jsem původně nikoho zranit,
musel jsem přece jen ovšem se bránit.

Tak jsem ho zastřelil, a i tu ženskou.
Bylo to náhodou setsakramentskou.

Nemoh' jsem poslouchat ty jejich plky.
Trochu se mi to holt vymklo z ruky.

Vypravěč

Brečí a vzlyká, na zemi leží.
Policajt k činu se odhodlá stěží.

Policista

Nutí mě, lesníku, má věrnost zákonům
zatknout vás a zavřít celičký tenhle dům.

Vypravěč

Nasadí na ruce lesníka pouta.
Tu děti vystoupí z místnosti kouta.
Strach v jejich očích velký se zračí,
ubohé tvářičky slzičky smáčí.

* * *

Ač je ten příběh již tragický snad,
stále by mohl se ještě kdos smát.

Vypijmež kalichu hořkosti do dna.
Čeká nás teď ještě dohra hrozná.

* * *

Jasan

Ještě večer do setmění
rozneslo se ve vězení
všechno, co se stalo.

Borovice

Muže to velmi vzalo.

Jasan

Když slyšel, že lesník vedle je v cele,
řek' si, že boží mlýn pomalu mele.

Borovice

Ruplo mu v bedně nejspíš asi.

Jasan

I on se rozhodl utéci z basy.

Topol 1

Ještě předtím však pomstu zchystal.

Borovice

Frontu si na vycházku vystál
a jen co vylez na vězeňský dvůr,
hned rozlítil se vztekle jako tur.

Muž

Ať zemře lesník zaslouženě,
za to, že ublížil mé ženě!

Jasan

Ostraha vězeňská je na nic,
nebrání ani vyrážení sanic.

Borovice

I v této chvíli chovala se líně.

Jasan

A tak i chudák lesník leží v hlíně.

* * *

Vypravěč

A muž, co zatím jen trochu kradl,
tak rázem mezi vrahy padl.
Cíl jeho života se v mlhách ztratil,
i on už ví, že život se mu zhatil.

Muž

A teď, po tom svém zločinu
vedle své ženy spočinu.

* * *

Vypravěč

Tak tragédie dovršena.
V ní čtyři mrtví, muž a žena,
lesník a cizí pocestný,
dřív několik let nezvěstný.

A dva sirotci bez zastání,
z nichž strach už nikdo neodstraní.

Chalupa opuštěná stojí
a zloději se kolem rojí.

To všechno jenom kvůli trošce dřeva.
Vidíte, jaká že jsou lidi střeva?!?

E P I L O G

Jabloň

Slzy mi po kmeni veliké tekou.
Otřásl ten příběh mou duší měkkou.

Doufám však aspoň, že bezpředmětný není.
Snad každý z něj si vezme poučení...

P O S T S C R I P T U M

Autor

Víte, co velmi mě potěšilo?
Pár lidem dílko se zalíbilo.

Přispěje prý k jeho rozšíření,
když jeho forma se mírně změní.

Ale už dost asi povídám.
Tak se jen na závěr znova ptám:

Fakt chcete z tohohle udělat operu?
A to je skvělý. No já se poseru!
Konečně něco si užijí po práci
uměníchtiví v hledištích diváci...

Norbert Secouppe V. Vaněk, 14.2.–10.8.1995